JUDO (znamená jemná cesta) je japonské bojové umění. Judo podporuje komplexně a optimálně duševní a tělesné zdraví. Díky osvojováním nejrůznějších technik musí judista čelit stále novým výzvám. Také osvojení techniky pádu dává větší jistotu v každodenním životě…
Zásady jak nezranit partnera, důvěřovat mu a starat se o něj, vycházejí ze sportovních principů a vychovávají ke zdvořilosti, ohleduplnosti a pozornosti k druhým. Každý má v sobě nutkání poměřovat se a prát se s ostatními. V judu je díky pravidlům zaručujícím bezpečnost, možné poddat se tomuto nutkání.
První věcí, kterou se žák učí je ukemi waza čili technika pádu. Nováček se učí padat tak, aby hlavou neudeřil o zem, učí se ovládat ruce, aby mu nekontrolovaně nepoletovaly ve vzduchu. Přibližně 80% tréninku juda tvoří randori (cvičný zápas). V randori mohou závodníci používat k poražení protivníka libovolné metody za předpokladu, že se navzájem nezraní a že budou dodržovat přísná pravidla etikety.
Ve cvičném zápase se neuplatňují předem určené pohyby, ale spontánní akce v kontrolovaných podmínkách. Základem je rychlost, a to jak v myšlení, tak v konání. Vynikající metodou sebezdokonalování je zápas s lepším závodníkem. Pomáhá při odhalování a korigování vlastních chyb a zároveň dává možnost naučit se techniky protivníka.
Kimono je ušito z odolného bavlněného materiálu. Podobá se kimonu na karate, ale je mnohem pevnější, protože bývá vystaven mnohem větší zátěži. Tenčí látka by se při tolikerém trhání a tahání, k jakému v judu dochází, mohla ihned rozpárat nebo jinak poškodit. Stejně jako většina bojových umění i judo má systém barevných pásků. Jediným nositelem dvanáctého danu ve stoleté historii juda byl jeho zakladatel Jigoro Kano.